Ne každý člověk si před svou smrtí sepíše závěť. Buď to nestihne, jelikož zemře nečekaně, tyto věci se mu nechce řešit nebo mu závěť přijde zbytečná, jelikož ví, jak bude dědění probíhat a je si vědom toho, kdo co zdědí. Tento stav tedy nechce nijak upravovat. Od 1.1.2014 došlo k některým změnám. Tím, že byl vydán nový občanský zákoník se změnily i některé skutečnost v souvislosti s dědictvím.

Co vše tedy platí teď? A co platilo dříve? To se dočtete v dnešním článku. Náhlá smrt blízkých osob je velmi smutnou životní situací, ve které mnoho lidí nemá na nějaké dědictví ani pomyšlení. Pokud ale dědění není upraveno závětí, můžete se dostat do stresu se spoustou zařizování. Nejenže se tedy budete muset vyrovnat se svou ztrátou, ale také nebude mít čas truchlit, jelikož budete muset zařizovat mnoho povinností.

Úprava dědictví v zákoně

dědictví ze zákona bez závěti

Dědictví ze zákona bez závěti

Dědictví je tedy aktuálně upraveno v zákoně č. 89/2012 Sb. Jedná se o nový občanský zákoník, ve kterém najdete nyní definici dědictví, možnost odmítnout dědictví, nároky neopomenutelných dědiců a další. Průběh dědického řízení upravuje zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

Podle toho, kdy zůstavitel zemře, se používá aktuálně platná legislativa. V současné době tedy není již možné použít ustanovení starého občanského zákoníku a naopak. Než vejde v platnost nový zákon, vždy dědictví řídí tím, který aktuálně platí. Dědictví ze zákona zajišťuje notář v místě trvalého bydliště. Většinou je tento notář vybrán soudem a není tedy možné si ho nějak vybrat. Dědic je povinen zajistit úhradu nákladů na pohřeb zůstavitele.

Kdy se využívá dědictví ze zákona

Tento způsob dědění přichází na řadu tehdy, když neexistuje žádná závěť. Může se k němu ale přistoupit i tehdy, když napsaná závěť nezahrnuje veškerý majetek zůstavitele nebo nesplňuje podmínky pro svou platnost. V tomto případě dojde soudem k jejímu zrušení.

Existují neopomenutelní dědici ze zákona, které nelze při dědění vyškrtnout. Pokud žádný dědic ze zákona nedědí, tak vše připadá státu. V novém občanském zákoníku je okruh dědiců rozšířený, takže majetek po zůstaviteli mohou získat i vzdálení příbuzní a stát dědí opravdu jen ve výjimečných případech, když zemřelý vůbec nikoho blízkého nemá.

Dědická smlouva

V novém občanském zákoníku je také upravena dědická smlouva, ve které se může potenciální dědic s pozůstalým domluvit na tom, jak po smrti naloží s jeho majetkem. Na rozdíl od závěti se jedná o dohodu mezi dvěma stranami a jedna ze stran ji nemůže bez vědomí druhé strany zrušit. Je zde tedy vyšší jistota, že dědic bude dědit, jelikož tato smlouva se bez souhlasu nedá změnit jako třeba závěť, která je jednostranným aktem. Majetek je stále ale jeho a může s ním nakládat dle libosti, například ho někomu za svého života darovat. Pak z dědické smlouvy vůbec nic nevyplývá.

Kdo dědí ze zákona

Kdo je tedy dědicem ze zákona? Samozřejmě to jsou pozůstalí příbuzní, kteří jsou nyní rozděleni do čtyř skupin. V první skupině jsou děti zůstavitele, ve druhé manžel/manželka nebo partner či partnerka, ve třetí rodiče, sourozenci, synovci a neteře. Čtvrtá skupina zahrnuje prarodiče, strýce a tety.

Další články z rubriky

Štítky: , , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *